POZNEJ SÁM SEBE

V roce 2014 byla v časopise Science zveřejněna studie,

která odhalila, že mnoho lidí by raději dostalo elektrický šok,

než aby zůstali o samotě se svou vlastní myslí.

Osmnáct mužů bylo umístěno do místnosti

bez jakýchkoliv vnějších podnětů,s přístrojem,

který jim v případě stisknutí tlačítka vydal slabý elektrický šok.

Cílem bylo poskytnout tzv. „čas na přemýšlení“,

během něhož by se účastníci bavili pouze tím, co jim probíhalo hlavou.

Dvanáct z nich si raději způsobilo šok, než aby setrvali o samotě se svými myšlenkami. Jeden účastník stiskl tlačítko se šokem 190krát během 15 minut.

Tak moc se bráníme být sami se sebou.

Ale tohle není nic nového. Carl Jung to řekl už dávno:

„Lidé udělají cokoliv, jakkoliv absurdního,

jen aby se vyhnuli konfrontaci se svou vlastní duší.“

Věřím, že je to proto, že když se vydáme na cestu dovnitř,

vyžaduje to jít do hloubky — a to nás často děsí.

Protože co když, až tam dorazíme,se nám nebude líbit to, co najdeme?

Nebo hůř... co když si uvědomíme,že jsme se se sebou nikdy doopravdy nesetkali?

Co když odhalíme pravdy tak syrové, tak intimní, že si začneme uvědomovat,

že jsme jen mozaikou naučených vzorců. . .ozvěn hlasů jiných lidí:

rodičů, učitelů, společnosti, kultury…Vrstva po vrstvě.

Jako připálený tuk na staré pánvi - lepkavý, pokřivený,a hlavně: to nejsme my.

Ale když začneš - jemně, poctivě, odvážně ten nános seškrabávat... něco se změní.

Začneš slyšet svůj vlastní hlas.

Své touhy.

Své strachy.

Své hranice.

Své limity.

Své dary.

Svou pravdu.

Jak říká slavný citát z Alchymisty od Paula Coelha:

„Naslouchej svému srdci. Ví všechno,

protože pochází z Duše světa a jednoho dne se tam vrátí.“

Poznat sám sebe není jednoduché. Ale je to začátek.

Začátek svobody—ne té, kterou prodávají motivační knihy, slogany

nebo lesklá videa… Je hlubší… Niternější.

A také vyžaduje oporu. Protože odstraňování vrstev může zvednout usazeniny

starých strachů, úzkostí, potlačených emocí, traumatu—

a to může být těžké zvládat o samotě.

Proto tu máme jeden druhého. Abychom se viděli, drželi, připomínali si.

Ale tahle práce? Tato cesta dovnitř? Je to začátek svobody.

Takové, která ti zašeptá: „Jsem doma ve svém nitru.“

Protože když začneš poznávat svou pravdu a poznávat sám sebe,

přestaneš hledat venku. Přestaneš hledat, přestaneš se chytat všeho kolem.

Začneš cítit vnitřní klid. A z toho místa—z místa poznání—se tvůj život začne vyrovnávat.

Ne proto, že se tolik snažíš…ale protože už se nebráníš sám sobě.

Vzorce a cykly tvé životní cestyzačnou dávat smysl.

Ne proto, že chaos zmizel,ale protože ho poznáváš. Vidíš ho. Umíš ho pojmenovat.

A tím s ním můžeš začít pracovat.

Život nebude najednou procházka růžovou zahradou - tohle je stále svět duality.

Bouře, kontrasty, stíny - ale budeš jimi proplouvat

s větší lehkostí,jasností, soucitem k sobě samému a okolí.

Světlo nás vyživuje—ale je to stín co nás učí.

Drží nám zrcadlo.A skrze to zrcadlo se učíme, rosteme, vyvíjíme.

Všechno, co k nám přichází, přichází buď aby nás požehnalo, nebo nás něco naučilo.

Když to přijmeš, začneš plynout s proudem života,

místo abys neustále plaval proti němu.

A víš co je krásný vedlejší efekt?

Když jsi v souladu se svou pravdou,začneš manifestovat mnohem snáz.

Jsi sladěný. Jsi jasný.Nepolapuješ - přitahuješ.

Neprosíš Vesmír - spolu-tvoříš s ním.

Protože jsi odstranil odpor, všechno začne do sebe zapadat - jako domino efekt.

Abych byla fér - můžeš manifestovati bez sebepoznání.

Ale bude to… neurčité. Jako když ladíš rádio a pořád to šumí.

Protože pokud nevíš, co opravdu chceš, Vesmír ti pošle mix všeho možného.

Lekce. Zákruty. Okliky. A ty to nakonec pochopíš skrze ně.

Vždycky říkám, že v životě každého z nás

existuje neviditelná nit, která proplétá náš příběh.

Skryté vzorce, cykly, témata, písně, znamení,synchronicity,

opakující se události,negativní schémata a tak dál…

Tohle není náhoda.To je jazyk Vesmíru.

A poznat sám sebe znamená začít ho rozlušťovat.

Poznat tyto vzorce znamená,že už vůči nim nejsme nevědomí.

V tu chvíli staré mechanismy ztrácejí moc

a my přestáváme být otroky sebe sama.

Tak tě zvu - během příštích dnů nebo týdnů -

v rytmu, který ti vyhovuje,vezmi si pero a papír, zápisník nebo telefon...

a začni cestu zpět časem.

Rok po roce si zapisuj události, které tě formovaly.

Znovu se ponoř do písní, modliteb, zlomů,vzorců, zvláštních náhod.

Co sis přál(a) a zapomněl(a) na to?

Co se objevilo, když jsi to vůbec nečekal(a)?

Každý den se vrať, ponoř se trochu víc.

Pokaždé napiš o kousek dál.

Nevytváříš jen časovou osu - stavíš zrcadlo.

Mapu.Paměti plné významu.

Pamatuj, že Vesmír mluví jazykem, který je jedinečný právě pro Tebe.

A to vyžaduje trpělivost, důvěru, praxi - jako každý vztah.

Musíte se poznat.

Mým cílem je pomoci ti být natolik silný/á, naladěný/á na svou vlastní moudrost,

že už nebudeš potřebovat hledat odpovědi venku -

protože je všechny už dávno nosíš v sobě.

Poznej sám sebe… a vše ostatní přijde samo.

2025 © Ester Caty Young, Všechna práva vyhrazena